Srdečně Vás zveme na výstavu Julie Daňhelové Unearth Me.  

Černobílé kresby Julie Daňhelové balancují mezi historickým dokumentem a fantaskní obrazotvorností. Její práce jsou osazeny na rámech vyrobených na míru, často zdobených originální řezbou. Tvorbu doplňují in-situ instalace objektů, které evokují alchymistické experimenty či rituály.

Kresby tenkým grafitem mikrotužky na ručním papíře fascinují svou dokonalostí. Ačkoli působí, jako by jejich technická propracovanost vyžadovala dlouhou přípravu, přesnost a pravidelnost vycházejí z intenzivní soustředěnosti – z meditativního stavu mysli, kdy se myšlenka, ruka a papír stávají jedním. Kresba sama vede. Vznikají tak tajuplná prostředí plná detailů a zašifrovaných významů. Výjevy mohou připomínat hermetické obrazy, které předkládají hluboké poznání. Šíření vědomí umocňuje samotná autorčina práce s papírem; ten sice podléhá křehkosti, ale od starověku slouží jako nástroj civilizací k otisknutí se do historie.

Z Krušných hor přicházejí příběhy vyprávějící o tom, jak si lidé podmanili krajinu, a zároveň o tom, jak krajina nenápadně formuje lidské životy. Od 16. století zažívaly Krušné hory období hornické horečky. Do kraje proudili lidé z celé Evropy – Benátčané, Sasové, Češi – spojeni vizí zbohatnutí na kovu skrytém v hlubinách země. Všechno, co se zde zrodilo, bylo opakovaně vydobyto, vyrabováno a znovu odhaleno. Tíživá historie Sudet se v autorčiných kresbách proměňuje v poezii osudového cyklení, v nekonečné kutání v paměti lidí i míst.

V tomto období se zrodila i jemnější strana krušnohorské tradice – paličkované krajky. Podnikatelka, filantropka a průkopnice krušnohorského krajkářství Barbara Uthmann z Annabergu dala práci stovkám žen a později i horníkům, kteří po večerech, když zima zavírala doly, spřádali nitě místo rudy, aby si přivydělali. Kontrast tvrdé práce v hlubinách a něžného pohybu rukou vytvářejících pavučiny z nití je pro Julii Daňhelovou zásadní: dvě strany téže mince, dva způsoby, jak člověk přetváří hmotu i sebe sama.

Střípky minulosti se objevují i na rámech obrazů, zdobených vyštípanými perleťovými mušlemi. Právě z nich se v Kraslicích, kam Julie jezdí od dětství, dělávaly okrasné knoflíky. Zbylé kusy perleti, odpad z domácí výroby, končily rozptýlené v krajině. Julie odhozený materiál nachází a vkládá do svých děl jako memento toho, co kdysi spojovalo člověka s krajem. Kazetové rámy, tvořící jeden celek s kresbou, vznikají ve spolupráci s Kryštofem Kučerou a stávají se originálním artefaktem – další vrstvou příběhu o proměně a pokračovaní.

Její práce s materiálem připomíná alchymistický proces – přetavení nalezených fragmentů v nové tvary, které nesou v sobě vědomí i očistu. Hornictví je metaforou pro odhalování vrstev a přetváření – transformaci hmoty i minulosti. Umění se tu stává procesem sublimace, kterým autorka regeneruje půdu i duši místa a lidí. Duchové Krušných hor nejsou stíny minulosti, ale živou přítomností kolem i v nás, s níž Julie navazuje tichý dialog. Název výstavy Unearth me – „odkryj mě“ – symbolicky vyzývá ke znovunalezení a porozumění.

Krajina je archivem i varováním. V časech, kdy se znovu mluví o těžbě lithia, její práce připomíná, že země není nevyčerpatelný zdroj, ale živé tělo, s nímž jsme spojeni odpovědností i pamětí.

Adéla Janíčková