Sólová výstava Vasila Artamonova v Claudě představuje sérii posledních maleb, jež si bere za své symboliku všednodennosti.

Už samotný název napovídá, že se jedná o výjevy, které se mohou zdát na první pohled obyčejné, jejich vizuální jednoduchost ale skrývá hlubší vrstvy neklidu a přizpůsobení. Známá pokojová rostlina – monstera – běžně vídaná v korporátních openspacech, chodbách panelových domů, úřadech či čekárnách dnes působí neutrálně, dříve se ale jedno o tvarově zvláštní a mírně děsivou „příšeru“.

Artamonov však monsteru metaforicky vytrhává z jejího dekorativního rámce, když odhaluje její významy tiché všudypřítomnosti a navrací jí schopnost symbolizovat latentní napětí, které zůstává skryté pod vrstvou normality – podobně jako tomu může být u datových toků, politiky dohledu nebo technologických infrastruktur, kterým se v poslední době věnoval. Jeho obrazy tak jsou vedle iluzivního napodobování skutečnosti spíše jejím přesně modulovaným vyjádřením – uchopují složitost reality v její konkrétnosti i němých hrozbách a stávají se svědky proměny vnímání, indikátory našich přizpůsobivých reakcí na znepokojivé, které už dávno existuje vedle nás, aniž bychom si toho byli plně vědomi.

Eva Slabá